Výlety na kolech

Jižní Čechy, po staletí spravované v souladu s přírodou překvapí svou krásou každého. Krásné památky spolu se starobylými městy plnými života, majestátními kostely, zasněnými zámky, zadumanými kláštery, památkami lidové architektury a důmyslným systémem rybníků.

Dnes se podíváme do Písku, na krajinu mnohočetných rybníků v okolí sochy Jana Žižky. Cyklotrasa začíná v Písku na nejstarším kamenném mostě, z něhož pokračujete podél dříve zlatonosné řeky Otavy až k Zátavskému mostu. Směrem z Písku trasa kopíruje Čertovu naučnou stezku. Jde o velice příjemnou projížďku po zpevněném povrchu podél řeky. Po přejetí
Zátavského mostu se vydáme směrem na Kestřany a Štěkeň, odkud pokračujeme dále směrem na Sudoměř. V Sudoměři se můžeme zastavit u monumentální sochy Jana Žižky. Po setkání s jednookým bojovníkem vyrážíme k rybníku a měníme směr na přírodní rezervaci Řežabinec. Stezka u rybníka nás díky informačním tabulím může naučit o pestrém světě místních rostlin a zvířeny. Další zastavení na trase se bude konat v Putimi, která je proslulá díky zvětšeném podobě postavy dobrého vojáka Švejka, který přes Putim putoval. Zpět do Písku se
dostaneme podél řeky Otavy.

Cyklotrasa není náročná dohromady měří 41.8 km po zpevněných cestách a je vhodná pro všechny typy kol. Většinu povrchu této trasy tvoří asfalt nebo zpevněné přírodní trasy.

Dnes nám začal podzim a není hezčího pocitu, než se projíždět lesem mezi skalami a zastavit se tu a tam na zámku či hradu. Přesně taková trasa bude popsána v tomto článku.

Cesta začíná v autokempu Branžež  s možností  zaparkovat tu automobil. Zde je také první v řadě stánků s občerstvením, které se nachází po celé délce trasy, na které je možno navštívit hrad Kost a zámek Hrubá skála.

Připravíme kola a můžeme vyrazit.. Vydáme do vesnice Srbsko (vzdálenost 2,2 km), odkud dále pokračujeme do vesnice Pomníky (vzdálenost 2,4 km). Následuje vesnice Podkost  (vzdálenost 1,2 km), kde se za 3,2 km  po cyklostezce č.8150 dostaneme do  vesnice Střehom. Dále nás čeká cesta po modře značené cestě (vzdálenost 3,5 km) do Sobotky, kde po silnici č.281 za 3,1 km dojedeme až do vesnice Podhůra. Zde najdeme cyklostezku na č.4011, po které pojedeme 2km do vesnice Dolní Mlýn. Následuje 3,5km dlouhá cesta do vesnice Troskovice, odkud za 4,4km dojedeme do Borku. Z vlastní zkušenosti celou trasu vřele doporučuji. Z Borku vystoupáme na zámek Hrubá Skála (vzdálenost 7,2km) po zeleně značené stezce. Pak se vydáme na 3,6km dlouhou cestu po cyklostezce č.4009 do vesnice Kacanovy, kde se napojíme na silnici č.279 a po ní se vydáme do Žehrova (vzdálenost 4,5km). Z Žehrova za 5km  po cyklostezce č.4009 dojedeme do Srbska. A to už znáte, je to tak? :o) Ano, teď už nás čeká jen návrat na Branžež (vzdálenost 3,9km).

Výlet se vám bude stoprocentně líbit. Měří 49,7km a krajina opravdu stojí za to. Vnímejte začínající změny léta v podzim, přivezte si z výletu domu pár barevných listů, kaštánků nebo jen krásnou podzimní vzpomínku na chvíle strávené s rodinou nebo blízkými.

Tato vyhledávaná trasa, měřící 23 kilometrů, se vine po cestě po hřebeni, přičemž zde ale nenarazíte na žádné velké převýšení. Trasa je vhodná i pro děti. Cestou je možné se občerstvit hned ve dvou bufetech. Oblíbená trasa je vyasfaltovaná.

Cesta začíná na Šerlichu, kam se dostanete pomocí cyklobusu. Odtud se vypravíte na Velkou Deštnou (1115 m n.m.). Odtud už vás čeká pouze sjezd s občasným mírným stoupáním. Na hřebenu rostou částečně jen kleče a borůvčí, což vám poskytne nádherný výhled na stranu Polskou i Českou.

Oblíbená místa pro relax je například Pěticestí. Zde se nachází tzv. „keška“, kterou můžete zkusit najít, a nebo můžete navštívit nedalekou Kunštátskou kapli. Dále se vydejte na Mezivrší a Anenský oblouk, kde zase můžete shledat malou rozhlednu. Odtud vás čeká sjezd k parkovišti, nebo pokračování do Rokytnice nad Ohří, odkud jezdí jak autobusy, tak i vlak.

Na této výpravě počítejte celkem s 515 metry k překonání.

Celosvětově nejznámější cyklistický závod – Tour de France. Často považován za vrchol cyklistických schopností. Opravdu ho ale znáte?

Tento závod, jak už název napovídá, se jezdí ve Francii, avšak občas vede trasa závodu i po okolních státech. Poprvé se jel roku 1903. V tomto roce se stal vítězem Maurice Garin. Jeho původním účelem bylo zvýšit prodejnost a žádanost časopisu L’Auto.

Jedná se o etapový závod, pořádaný každoročně v červenci. Tuto řadu přerušila pouze období 1. a 2. světové války. Závod je tvořen z 21 etap, jedoucích se ve 23 dnech. V každém týmu do roku 2017 bylo 9 závodníků, od roku 2018 pouze 8. Počet týmů bývá okolo dvacítky. Postupem času a zvyšující se žádaností se prodlužovala i trasa. Nyní trasa čítá okolo 3500 km.

Slavný závod má i své temné stránky, a jednou z nich je téma dopingu, který je se závodem spojen už od jeho počátku v roce 1903.  Díky náročnosti byly nejvíce používány látky působící proti bolesti. Bratři Pélissierové v jednom z rozhovorů závod přirovnali ke křížové cestě, na které závodník trpí po celou dobu trvání. Na přelomu 50. a 60. let byl nejvíce používám amfetamin, v letech 70. pak anabolické steroidy.

Do roku 2017 se Tour de France zúčastnilo 11 Čechů a 6 Slováků. Za nejvýznamnějšího je považován Roman Kreuziger, který v roce 2013 získal dosud nejlepší konečné místo.

Za 114 let pořádání si závod vyžádal 4 životy. Jeden zemřel v průběhu volného dne, jeden při výšlapu na kopec a dva při sjezdu v důsledku pádu.

A jaká jsou kritéria pro start? Všichni závodníci musí být držiteli World Tour licence a nebo musí mít pozvánku od pořadatelů závodu.

A takto vypadá trasa Tour de France 2018
105 ročník závodu odstartuje 7. července 2018, což je o týden později než obvykle. Děje se tak proto že bude mistrovství světa ve fotbale. Celkem se pojede 3229 závodních kilometrů rozložených do 21 etap, z nichž 3 budou končit dojezdem na kopci. Týmová časovka se pojede třetí den závodu a bude čítat 35 km. V předvečer dojezdu do Paříže se bude možná rozhodovat v kopcovité 31 kilometrů dlouhé individuální časovce.

Jaro je tady a s ním i krásné, slunečné počasí. Koho by nenapadlo vytáhnout kolo a jet se projet do nejbližšího lesíka, na cyklostezku a nebo kamkoliv jinam? Většinu lidí (a o to víc vášnivých či příležitostných cyklistů) toto počasí vyláká ven. Cyklisté však musí řešit jeden velký problém. Po zimě nemají nahuštěné pneumatiky. Důležité je také prohlédnout dětská kola svým ratolestem.

Počet cyklistů, kteří mají pneumatiky přehuštěné či podhuštěné se blíží skoro třetině. Lidé s podhuštěnými plášti jedou většinou pomalu, ti s přehuštěnými riskují prasknutí a všichni obecně ohrožují svou bezpečnost.

Jak tedy dopustit pneumatiky správně? Na straně pneumatiky jsou vždy uvedená čísla-bary. U některých lehkých ráfků (karbon, hliník,…) je nutno hlídat bary také. Tam kontrolujme tedy jak hodnoty na pneumatikách, tak hodnoty na ráfcích. U těchto dílů bývá maximální hodnota velice často kolem 3,5 až 4 barů.

Kola se rozdělují do 3 kategorií. Crossová, horská a silniční. Každá z těchto kategorií má své specifické vlastnosti a díly, a tudíž i specifické požadavky na huštění.

Jako první si probereme kola crossová, neboli trekingová.
U této kategorie je „foukání“ nejjednodušší. Téměř ve všech případech se zde můžeme řídit pouze podmínkami uvedenými výrobcem. Tato kola nejsou na žádné extrémní trasy a pro polní cesty a šotolinu je toto optimální. Hodnota by se v této kategorii měla pohybovat přibližně mezi 3,5 až 5 bary.

Dalšími zástupci zde jsou kola horská.
Tato kategorie je nejrozsáhlejší a má nejvíce variant, ostatně už proto, že existuje mnoho druhů pneumatik, například s duší, bez duše či galusky. Hodnoty jsou dány terénem a také tím, jak často nebo jak náročně daný jezdec jezdí. Na asfaltu, suchém tvrdém povrchu a jim podobných se fouká až k maximální hranici dané výrobcem. V těchto terénech se pohybuje drtivá většina majitelů takových kol. Na měkkých podkladech, v blátě a na mokru naopak foukáme daleko méně, jelikož potom neztrácí své vlastnosti, zlepšuje přilnavost a více zde stabilizuje.

Poslední odstavec bude věnován kolům silničním.
Zde je největší rozdíl v tom, jestli má jezdec galusky nebo pláště, ale ve většině případů jsou to právě pláště. Hodnota tlaku se u nich pohybuje okolo 8 barů, ale i zde musíme kontrolovat hodnoty na ráfcích a pláštích uvedené výrobci. Galusky, které používají převážně závodníci, rozlišujeme na ty s volně vloženou duší, jež foukají podobně jako pláště, a s vlepenou duší, u kterých se hodnoty tlaku pohybují mezi 11 a 12 bary.